|
|
Characterization of a novel CD8+ T-cell subset with polyamine metabolism signature
Cimermanová, Veronika ; Štěpánek, Ondřej (vedoucí práce) ; Dobeš, Jan (oponent)
CD8+ T bunky zohrávajú kľúčovú úlohu v adaptívnej imunitnej odpovedi proti infekciám a nádorom. Výskum zaoberajúci sa ich heterogenitou odhalil, že podskupiny tzv. antigén-skúsených T buniek majú rôzne funkčné vlastnosti. Avšak, táto funkčná diverzita môže byť predurčená už v ich tzv. antigén-neskúsených prekurzoroch v homeostáze. Pred nedávnom, vedci z laboratória adaptívnej imunity objavili novú a vzácnu podskupina homeostatických myšacích CD8+ T buniek, nazvanú Tpam bunky (CD8+ T bunky s polyamínovým metabolizmom). Keďže bolo preukázané že polyamínový metabolizmus súvisí s aktiváciou a diferenciáciou T buniek, výskum tejto novej podskupiny môže poskytnúť nové poznatky o osude CD8+ T buniek po TCR stimulácii. Táto diplomová práca mala za cieľ charakterizovať Tpam bunky z hľadiska ich pôvodu, homeostatiského fenotypu, správania po TCR stimulácii a potenciálnej funkcii. Použitím rôznych myších modelov sme preskúmali tvorbu Tpam buniek a zistili sme, že ich tvorba závisí na rozmanitosti TCR repertoáru a pravdepodobne je k ich vzniku potrebná slabá TCR signalizácia. Ďalej sme využili metódu adoptívneho prenosu do myšacieho modelu s T bunkovým deficitom na zistenie ich homeostatiského fenotypu a taktiež sme pozorovali ich správania po TCR stimulácii cez ex vivo metódu TCR aktivácie. Zistili sme, že...
|
|
|
Povrchová exprese inhibiční molekuly Tim-3 u antigenně specifických CD8+ T buněk expandovaných in vitro pomocí dendritických buněk za účelem nádorové buněčné imunoterapie
Svobodová, Hana ; Smrž, Daniel (vedoucí práce) ; Funda, David (oponent)
Nádorové onemocnění je celosvětově druhou nejčastější příčinou úmrtí a počet pacientů s tímto onemocněním se každoročně zvyšuje. Současné možnosti terapie stojí na čtyřech základních pilířích; chirurgie, chemoterapie, radioterapie a imunoterapie. Imunoterapie je v posledních letech nejrychleji se rozvíjející léčebnou modalitou, která u některých pacientů vykazuje nebývalé účinky. Většina pacientů však na tuto terapii stále nereaguje. Zkoumány jsou proto mechanismy, díky nimž je imunoterapie neúčinná. Buněčná imunoterapie nádorových onemocnění je léčebnou metodou, která k terapeutickým účelům využívá živé ex vivo připravené imunitní buňky cílící na nádor. Jedním z mechanismů, který může snižovat její účinnost, je exprese inhibičních molekul na povrchu připravených imunitních buněk. Tim-3 je inhibiční molekula, která přitahuje zájem výzkumu několik posledních let, jelikož exprese Tim-3 na nádorových buňkách a imunitních buňkách infiltrujících nádor je často spojena s horší prognózou a agresivnějšími formami nádorového onemocnění. Úlohu Tim-3 u in vitro nebo ex vivo připravovaných imunitních buněk je však stále obtížné predikovat. V této práci byl vyvinut in vitro studijní model, který využívá in vitro připravené antigen specifické CD8+ T buňky s vysokou expresí Tim-3. Bylo zjištěno, že exprese...
|
|
|
Imunitní odpověď a nádorové mikroprostředí při léčbě polymerními cytostatiky
Malátová, Iva ; Šírová, Milada (vedoucí práce) ; Stollinová Šromová, Lucie (oponent)
Chemoterapie je stále jednou z nepoužívanějších protinádorových terapií. Většinou jde o inhibici proliferace rychle se dělících buněk, není tedy selektivní vůči nádorovým buňkám. Díky tomu se s chemoterapií pojí mnoho nežádoucích vedlejších účinků. Nevýhodné vlastnosti chemoterapeutik je možné do značné míry eliminovat použitím konjugátů polymerů s nízkomolekulárními léčivy. Příkladem takového konjugátu je HPMA polymer s navázaným doxorubicinem. Kromě vlastností získaných vazbou na polymer, jako je dosažení rozpustnosti ve vodných roztocích, snížení systémové toxicity, zvýšení maximální tolerované dávky nebo pasivní cílení pomocí EPR efektu, se při terapii tímto léčivem využívá i faktu, že doxorubicin indukuje imunogenní buněčnou smrt. Bylo již prokázáno, že po úplném vyléčení experimentálních myší pomocí polymerních konjugátů HPMA s doxorubicinem u části myší vzniká dlouhodobá rezistence vůči opětovné inokulaci letální dávkou nádorových buněk. Rezistence je specifická vůči konkrétnímu typu nádoru, ze kterého byla myš vyléčena a důležitou roli zde hrají CD8+ cytotoxické T lymfocyty a IFNγ. V této práci jsme sledovali změny v zastoupení imunitních populací a jejich aktivačních markerů po léčbě polymerními konjugáty na bázi HPMA s doxorubicinem a volným doxorubicinem v porovnání s neléčenými...
|
|
|
Snižují regulační T lymfocyty riziko autoimmunity indukované CD8+ T lymfocyty?
Chadimová, Tereza ; Štěpánek, Ondřej (vedoucí práce) ; Šenolt, Ladislav (oponent)
4 Regulační T lymfocyty jsou nezbytné pro udržení periferní autotolerance a pro prevenci autoimunity potlačováním imunitní reakce CD8+ a CD4+ T lymfocytů. Ovšem, zatímco interakce regulačních buněk s CD4+ T lymfocyty byly rozsáhle studovány, vliv regulačních T lymfocytů na autotoleranci CD8+ T lymfocytů nebyl podrobněji prozkoumán. Hlavním cílem tohoto diplomového projektu bylo zjistit, jak regulační T lymfocyty zabraňují autoimunitě způsobené CD8+ T lymfocyty. Použitím experimentálního myšího modelu autoimunitního diabetu, který umožňuje depleci regulačních T lymfocytů a titraci počtu autoreagujících T buněk, afinity či dávky antigenu, jsme zjistili, že regulační T lymfocyty jsou důležité pro prevenci autoimunity vyvolané CD8+ T lymfocyty. Odhalili jsme, že regulační T lymfocyty potlačují jak vysoce afinitní T lymfocyty, které unikají negativní selekci, tak i relativně slabě afinitní, ale četné, pozitivně selektované T lymfocyty. Regulační T lymfocyty předcházejí vzniku autoimunity zvýšením hranice pro počet autoreaktivních CD8+ T lymfocytů potřebných pro vznik autoimunity. Překvapivě, přítomnost regulačních T lymfocytů nemá vliv na množství autoantigenu pro spuštění autoimunity. Dále jsme ukázali, že regulační T buňky jsou schopny potlačit autoreaktivní CD8+ T lymfocyty i v nepřítomnosti konvenčních CD4+...
|
|
|
Povrchová exprese inhibiční molekuly Tim-3 u antigenně specifických CD8+ T buněk expandovaných in vitro pomocí dendritických buněk za účelem nádorové buněčné imunoterapie
Svobodová, Hana ; Smrž, Daniel (vedoucí práce) ; Funda, David (oponent)
Nádorové onemocnění je celosvětově druhou nejčastější příčinou úmrtí a počet pacientů s tímto onemocněním se každoročně zvyšuje. Současné možnosti terapie stojí na čtyřech základních pilířích; chirurgie, chemoterapie, radioterapie a imunoterapie. Imunoterapie je v posledních letech nejrychleji se rozvíjející léčebnou modalitou, která u některých pacientů vykazuje nebývalé účinky. Většina pacientů však na tuto terapii stále nereaguje. Zkoumány jsou proto mechanismy, díky nimž je imunoterapie neúčinná. Buněčná imunoterapie nádorových onemocnění je léčebnou metodou, která k terapeutickým účelům využívá živé ex vivo připravené imunitní buňky cílící na nádor. Jedním z mechanismů, který může snižovat její účinnost, je exprese inhibičních molekul na povrchu připravených imunitních buněk. Tim-3 je inhibiční molekula, která přitahuje zájem výzkumu několik posledních let, jelikož exprese Tim-3 na nádorových buňkách a imunitních buňkách infiltrujících nádor je často spojena s horší prognózou a agresivnějšími formami nádorového onemocnění. Úlohu Tim-3 u in vitro nebo ex vivo připravovaných imunitních buněk je však stále obtížné predikovat. V této práci byl vyvinut in vitro studijní model, který využívá in vitro připravené antigen specifické CD8+ T buňky s vysokou expresí Tim-3. Bylo zjištěno, že exprese...
|
|
|
Potenciace biologické aktivity IL-2 a IL-15 in vivo.
Votavová, Petra ; Kovář, Marek (vedoucí práce) ; Reiniš, Milan (oponent)
4 Abstrakt Díky své významné schopnosti stimulovat aktivované T lymfocyty a NK buňky je interleukin-2 již dlouhou dobu atraktivní molekulou pro imunoterapii. Avšak jeho velkým nedostatkem jsou nepříznivé farmakologické vlastnosti, mezi něž patří velmi krátký biologický poločas a závažná toxicita spojená s vysokými léčebnými dávkami. Pro mnoho imunoterapeutických využití je dále limitující role IL-2 coby esenciálního růstového faktoru pro T regulační buňky. Doposud bylo studováno několik přístupů, jak u IL-2 dosáhnout lepšího terapeutického potenciálu. Nejvýznamnějším z nich jsou pravděpodobně nedávno popsané IL-2/anti-IL-2 mAb imunokomplexy, které vykazují o mnoho vyšší a selektivní biologickou aktivitu oproti volnému IL-2 in vivo. V této diplomové práci jsme se snažili ukázat a zdůraznit výhody IL-2/anti-IL-2 mAb imunokomplexů nad volným IL-2 tím, že jsme porovnali jejich biologickou aktivitu. Dále jsme na dvou syngenních myších nádorových modelech (EL4 T lymfomu a B16F10 melanomu) prokázali, že mají IL-2/anti-IL-2 mAb imunokomplexy nespornou protinádorovou aktivitu. Tím jsme zdůvodnili potenciální využití IL-2/anti-IL-2 mAb imunokomplexů v nádorové imunoterapii. My sami jsme také uplatnili jeden ze způsobů, jak zvýšit stabilitu a poločas IL-2 in vivo. Proto jsme IL-2 kovalentně konjugovali k syntetickému...
|
host ::
RSS.